Chce to odvahu.
Můžeme se vzdělávat, chodit na kurzy, poslouchat CD-čka a číst si kartičky nebo učebnice.
Dokonce se můžeme na hodině bavit s učitelem anglicky…….. ale když máme ukázat naše znalosti v praxi, tak raději utečeme.
Například. Jste na oslavě a někdo si tam přivede známého, který nemluví česky. Vy studujete angličtinu třeba několik let a chtěli byste se pobavit s tím dotyčným anglicky.
Rozbuší se vám srdce a my dostanete strach.
No ca co? Tak máme strach. Kdo ho občas nemá….
Tak budeme chvíli mluvit ve strachu. Stejně to potrvá jen pár vteřin, maximálně pár minut.
Jakmile začneme, strach pomalu ustoupí. Když budeme mluvit anglicky s příjemným člověkem, není se čeho bát. On nebo ona bude rád, že se s ním bavíme.
Ale bez odvahy a silné vůle to nepůjde. Pokud necháme strach, aby vyhrál, tak jsme zbabělci a lenoši. A to my přeci nejsme, že?
Každý si tím musí projít….já, vy, každý nějak jinak, ale bez trochu kuráže to nepůjde.
Přeci nechcete být na sebe naštvaní, že jste se neovážili a vzdali jste to.
Přitom stačí začít jednoduchým, “Hello.”
Nebo se zeptat, “How are you?” nebo “Where are you from?”
To známe dobře.
Takže jen do toho a držím vám palce.
Photo by Vonecia Carswell on Unsplash
